Co se při operaci vlastně děje?
Operace prostaty – nejčastěji radikální prostatektomie při rakovině prostaty – je zákrok, při kterém chirurg odstraní žlázu uloženou hluboko v pánvi. Jenže prostata není izolovaný ostrov. Je obklopena sítí jemných nervů a cévek, které jsou zodpovědné za erekci.
Tyto nervy (tzv. neurovaskulární svazky) běží těsně po obou stranách prostaty, téměř jako dva elektrické kabely nalepené na povrchu žlázy. Při operaci se chirurg snaží je zachovat – říká se tomu „nerve-sparing“ technika – ale i při sebeopatrnějším přístupu dochází k jejich mechanickému namáhání, mírnému natažení nebo poranění okolních drobných cév. Výsledkem je, že po operaci přívod krve do penisu nefunguje tak, jak má.
Proč erekce nefunguje? Jde o kyslík
Erekce není jen otázka vzrušení a nervového signálu. Je to v první řadě průtok krve. Aby se topořivá tělesa penisu naplnila a ztvrdla, musí do nich proudit dostatečné množství okysličené krve.
Po operaci, kdy jsou nervy a cévy v šoku nebo přerušeny, přestane penis dostávat pravidelné „zásobovací zásilky“ okysličené krve. A tady nastává zákeřný problém: topořivá tělesa jsou tvořena speciální houbovitou tkání. Pokud tato tkáň nedostává pravidelně kyslík, postupně se mění – dochází k fibrotizaci, tedy k tomu, že pružná, měkká tkáň začne být tužší a méně schopná se roztahovat.
Zjednodušeně: nepoužívaná tkáň se přestavuje a jizví. A to je nevratný proces.
Okno příležitosti – proč na čase záleží
Nervová a cévní tkáň se může zotavit, ale jen do určité míry a jen tehdy, pokud dostane správné podmínky. Po operaci existuje „rehabilitační okno“ – přibližně první rok, kdy jsou tkáně ještě dostatečně plastické a schopné regenerace.
Čím déle se s rehabilitací čeká, tím více se topořivá tělesa fibrotizují a tím menší šanci na obnovení funkce zbývá.
Rehabilitace penisu po prostatektomii proto není o tom, aby muž měl sex co nejdřív. Je to ochrana tkáně – udržování průtoku krve a okysličení, aby topořivá tělesa zůstala zdravá a schopná fungovat, až se nervy zotaví.
Co rehabilitace obnáší?
Urologové mají pro tuto fázi jasný plán:
- Inhibitory PDE-5 (např. sildenafil, tadalafil) v nízkých denních dávkách – léky, které uvolňují hladké svalstvo cév a podporují prokrvení. Nasazují se brzy po operaci, i když erekce ještě není možná. Jejich úloha je právě preventivní.
- Vakuová erekční pumpa – mechanicky přivádí krev do topořivých těles, čímž tkáň „trénuje“ a udržuje ji v kondici.
- Fyzioterapie pánevního dna – svaly pánevního dna hrají klíčovou roli v mechanismu erekce i v udržení moče. Jejich posilování je základem.
Zkrátka: nečekejte
Mnoho mužů po operaci prostaty téma erekce odsune – stydí se, nebo si říkají, že „to přijde samo“. Jenže tady platí opak. Čím dřív se s rehabilitací začne, tím lepší výsledky lze čekat. Ideálně do 4–6 týdnů po operaci, v koordinaci s ošetřujícím urologem.
Otevřený rozhovor s lékařem o sexuální rehabilitaci není přepych – je to součást léčby.
Podobné potíže s jizvením tkáně topořivých těles mohou nastat i nezávisle na operaci – nejčastěji jako tzv. Peyronieho choroba. Pokud si na penisu všimnete zatvrdliny, deformace nebo bolesti při erekci, přečtěte si náš článek o Peyronieho chorobě.
Článek má informační charakter a nenahrazuje individuální konzultaci s lékařem.
